02.15.10

Ladovská zima? Nasrat!

Posted in Nezařazeno at 20:00 by Martin

Přátelé, kamarádi, milé domácí zvířectvo. Rád bych tímto delším a silně nesouvislým blogem dal najevo, že mě zima, ve vší slušnosti, už SERE.

Nohavicovo trpké, leč stále ještě úsměvné “už čtvrty mněsyc f kuse furt enem prosynec” je jedna věc, ale ledové tunely, ve které se změnily chodníky a třičtvrtěmetrové závěje, které jsou kolem nich, a kolem aut, která nestihla včas odjet a teď to tedy mají chuďátka na další tři měsíce spočítané, jsou podle mě něco jiného.

Romantickou představu o zimních radovánkách může mít jenom člověk, který nemusí chodit do práce v kabátě, který nemá límec, a v polobotkách, které nemají vzorek. Lachtan na kolečkových bruslích hadra. O to víc, že ať je kolik chce hodin, je tma. Furt. Imrvére. Vstávám za tmy, spát jdu za tmy, obědvám za šera, ale to jen omylem. Řekl bych, že milionář ukradl slunce, ale ten parchant by i u toho zmrzl, takže si sluní zadek někde na nějakém elegantním, zapadlém, leč stále ještě chic (to aby si jeho aktuální koc nestěžovala) ostrově.

Po tom, co jsem si (Go, Ježíšku, Go), konečně pořídil kožené rukavice, mi konečně je zima na ruce jen střední; co na celou legraci říká permanentně nošená výpočetní technika a telefony ani nemluvě.

Za poetickou může zimní scenérii v půlce února v Čechách a v nížinách považovat buď nenapravitelný optimista nebo neléčitelný schizofrenik-eskymák. Optimistovi ovšem brzy zmrzne úsměv na rtech. Nejpozději v okamžiku, kdy zjistí, že dobrotivý dopravní podnik zase prodloužil intervaly a domů na záchod to tedy nestihne. Heslo: “Mlč, Varle, buď rád, že ses vodtrh’…”.

Nevím, co lidi vidí na pošmourné, ztuhlé, šedé, pokročile zimní krajině, kdy havranům mrznou sýkorky u zobáku, auta přimrzají k zemi na semaforech a zjišťují, že nemrznoucí směs je sice nemrznoucí, ale vocaď-pocaď, a že “Alpine Diesel” je nejspíš stejná reklamní sračka jako fialová kráva a zhruba stejně špatně snáší zimu. Kdy houmlesáci zjišťují, zač je toho samec, a že být “free” a “alternativní” taky může znamenat, že když dneska po té okeně netrefí do pelechu nad kanálem napoprvé, tak taky možná zakalí.

Nevím, co se lidem líbí a co shledávají romantickým na tom, že je potřeba mazat psům packy indulonou (k jejich velké radosti a podstatnému snížení koeficientu tření na kachličkách, hehe, kdo neviděl, nepochopí).

Lidi, dyť už je taková kosa, že dokonce i tlustý holky přestaly chodit v bokovkách a kreténi v předpovědi počasí se nám snaží namluvit, že mínus osmnáct je “ideální počasí na lyžování”. Dyť se mi v tom mrazu zlomí lyže!!!

Já chci jaro. Chci vlahé teplo, které na člověka dýchne vůni trávy a kytek, mokré hlíny a dvaceti ve stínu. Počasí, ve kterém “Dáme si zmrzlinu?” není ostrý, zoufalý sarkasmus, ale tip na ochlazení se. Počasí, ve kterém člověk labužnicky mžourá na sluníčko, kouká na mráčky a pije vychlazenou Plzeň v něčem s krátkým rukávem a tlustý holky už zase nosej bokovky.

Chci jaro. Chci toho tolik?

Permalink