01.11.09
Pat a Mat aneb Stěhování v podání konzervatoristy a právníka
Představte si… představte si dva mladé muže, plně odhodlané nikdy v životě se neživit rukama (zejména z bezpečnostních důvodů), postavené před historický okamžik - maminka se stěhuje. Jakkoli mamka zvládne leccos, představa drobné dámy táhnoucí šatník, pračku, mrazák nebo třímetrovou stojku nás konsternovala natolik, že jsme s bráchou neváhali a vydali se přes hory a přes doly přiložit v mrazivém lednovém dni ruce k jídlu a k dílu.
Abych ctěné auditorium nenapínal dlouho, dobrá věc se podařila. Všechny kusy nábytku jsou na svých místech, žádné zvíře nebylo při natáčení raněno (nepočítaje Strnadovo sebevědomí) a věc se podařila v heroickém vzepětí pouhých cca 36 hodin.
Celá akce v číslech:
- maminka nově bydlí a předtím bydlela ve druhém patře
- v celkem 0 z těchto dvou domů je výtah
- oba domy jsou asi 100 metrů vzdušnou čarou (do kopce) od sebe
- v celkem 2 z těchto domů jsou prehistorické, často točité schody, vykazující zejména odpočívadla metr na metr, atypické stupně, nízké stropy a zábradlí, které je vždycky tam, kam cpete roh skříně, jejíž druhý konec máte opřený o bradu
- v obou případech vedou schody jak dolů, tak nahoru, a to vždy tím nevhodným směrem
- cest tam a zpátky bylo potřeba odhadem 40 (opravte mě v diskuzi, jestli se mýlím)
- protože bylo třeba cca 160x (tedy pokaždé čtyřikrát) zamykat (a odemykat) vchodové dveře, byla aspo? legrace a příležitost pro nenucenou konverzační pauzu, při které se obratle mohly opět shledat se svými blízkými
- celkem jednou bylo třeba posunout koberec pod takřka kompletně nastěhovaným obývákem o půl metru vlevo, což je přesně tak logisticky složité jak to zní. Hráli jste někdy takovou tu hru jak šoupáte panáčkem bedny aby se dostal ven? Tak to je přesně vono, akorát jsou těžký a kříčíte u toho na sebe:)
- celkem jednou se nám podařilo přestěhovat největší kus nábytku (výše zmíněnou šatníkovou skří?, poctivý metrák a půl, dva, tři metry na výšku, dva na šířku, velkou tak akorát na oblečení pro Hagridovic rodinku včetně tchýně a toho dementního obřího bráchy ze čtvrtého dílu) z druhého patra dolů, po dvou metrech k druhému domu, do prvního patra, jen abychom zjistili, že ji do patra druhého nedostaneme, ani když budeme tlačit ještě o něco víc, protože se na schodiště prostě nevejde. Jako andělské chóry zazněl nápad, že ji rozebereme. Na odpočívadle prvního patra, které bylo o 20 cm delší a o 50 cm širší než ta skří? jsme tak operativně (nepochybně za zaujaté pozornosti nových sousedů) učinili, odnesli skří? na pětkrát a zase sešroubovali…
Důležité je, že se to povedlo a že nový byt je mnohem světlejší, teplejší a vůbec celkově pro obývání vhodnější než ten předtím.
PS: Zapojoval jsem pračku, tak doufám, že to, že mamka v poslední době moc nebloguje, není tím, že by trávila večery šůrováním…:(