06.04.07
Metro, to je o život
Nikdy bych nevěřil, že jezdit metrem může být nebezpečné. Je to ale tak.
V posledních dvou dnech se mi pokaždé něco zábavného přihodilo - předevčírem se dva jacísi něčím podezřelým nabuzení mladíci naváželi velmi nahlas do každého kolem koho prošli. Dlužno podotknout, že prošli celou stanici metra Náměstí Republiky tam a zpátky a na půl cesty vzali pěstí nějakého bezdomovce, který pak děsně zoufale, i když ne moc věrohodně, naříkal a volal policii. Když přijelo metro, jeden z mladíků brnkal lahví od Coca-coly o stěnu dojíždějícího vozu tak dlouho, dokud nepraskla a neoblažila svým pěnivým obsahem půl soupravy. Zbytek koly i láhev čekal let táhlým obloukem přes střechu vagónů na druhou stranu. ?idič moc radost neměl, pravda, ale uklidněním je, že “jestli to mladý muž udělá ještě jednou, zavolá na něj (rozuměj mašinfíra) policii”.
Včera jsem sice přišel s křížkem po funusu, to jen abych na tomtéž nástupišti uviděl dva občany od pohledu některé z kavzkazských republik, na nich vždy po jednom klečícím policistovi (městském - poprvé jsem je viděl dělat něco smysuplného a dělali to dobře;o) a dav, který si šeptá, že po sobě ti dva stříleli.
No nic, prostě potřebuju auto…