06.01.10
Posted in Vorlovo skřeki at 10:39 by Martin
Přátelé, kolegové, domácí zvířectvo,
dovolte prosím, abych vám tímto poblahopřál k dnešnímu svátku a mezinárodnímu dni dětí.
Kdysi mi přišla prvního června SMSka. Psalo se v ní “Chceš-li vyhrát nad světem, zůstaň navždy dítětem.” Teď už vím nejen to, že je to pravda, ale i to, že se takováhle permanentní infantilizace poměrně úspěšně daří fůře lidí z mého okolí. Kdo neviděl renomované centrální bankéře, advokáty z nejlepších právních firem v Praze a státní úředníky z úrovně “premiér -2″ se v jednu v noci přeřezávat motorovou pilou na xboxu, řičet na celé kolo smíchy a cpát víceméně za střízliva minipreclíčkama, za současného probírání povolební situace, neví co je život.
Takže, děti: jen tak dál, jen tak dál…:) Držím nám všem palce, ať si dostatečně často hrajeme, tulíme se, řádíme, smějeme se a hlavně ať furt jen dospěle netáhnem tu svou pochmurnou káru a občas taky zaregistrujem, že je život i tam venku:o)
PS: :o))))
Permalink
03.16.10
Posted in Vorlovo skřeki at 18:00 by Martin
Víte, co je to ultimátní poker face?
Ultimátní poker face je, když po měsíci, který má 28 dní a ve kterém nabilujete 220 hodin a po následných 11 pracovních dnech, ve kterých nabilujete těch hodin dalších 130, vyrazíte přednášet na právnickou fakultu o kanceláři studentům - novým nadějím a jedna z nadějí se vás zeptá “Kolik je teda té práce, když všichni říkáte, že pracujete hodně a tvrdě? Jako v hodinách?”.:o)
Musím říct, že mi odpověď dala zabrat…
Permalink
12.27.08
Posted in Vorlovo skřeki at 12:14 by Martin
Tak to máme úspěšně za sebou. Kapři snězeni, vaječný ko?ak zkonzumovaný, dárky rozdané, rodiny zulíbané, dovolená vybraná.
Zrušil jsem vánoční skin zápisníku, přecijen už je skoro jaro;)
A letos jsem se poprvé od srdce smál při předávání dárků - posuďte sami, co byste řekli, kdybyste dostali tančícího oslíka, který je naprosto k sežrání, toaletní vodu Hugo Boss, sprchový gel, stojánek na tužky, propisku s nápisem “Jsem jednička”, knihu s názvem “Kniha pro správné kluky” a publikaci “Váš pinďour - Praktická přířučka“?. A kytku plazivku?
Co u vás, pochlapil se taky ježíšek?
PS: Volvo zase nejezdí! Jestli to nebude nějaká prkotina, jde tentokrát do salámu…
Permalink
12.18.08
Posted in Vorlovo skřeki at 21:42 by Martin
…teda dvě.
Myslíte, že jsem přepracovaný, když přijdu domů, zapnu telefon, ozve se startovací Nokia znělka (ta-DA-dý-dam-dá…) a já ho automaticky okřiknu “Drž hubu”? Nebo je to jen absence slušného vychování? Nebo alergie na technologii(TM)?
A co byste řekli, že vedlo dámu, kterou jsem dnes potkal večer před domem s klasickou klecí pro kanára v náručí (systém “Já to ještě poberu, kabelku na rameni, klíč v zubech, klec v náručí, poskok na jedné noze aby se dalo odemknout, děs v očích a čtyřicítka na krku”) k tomu, že tu klec stěhovala? Byla snad venčit Anduláka Ferdu? V kleci? Jak jinak? Na vodítku? Na letadélku na dálkové ovládání? Nebo si nesla domů večeři a od té doby co jsem to kontroloval naposled někdo rozšířil definici drůbeže? Nebo je to dárek pro děti? Ale kde je pak ten pták? Nebo je to dárek pro ptáka? Pro kočku? Nebo něco úplně jiného?;)
A co na to Jan Tleskač?
[Edit 19.12.08 13:41] Aha! 
Permalink
12.13.08
Posted in Vorlovo skřeki at 18:58 by Martin
Přátelé, myslím, že kdyby tenhle příspěvek přečetl někdo s vyvinutějším ekologickým cítěním, asi by se vzteky kousnul do prdele - já si jen říkal, že se o ten dojem musím podělit.
Že můj kerbn fůtprint není úplně optimální mě napadlo, když jsem po cestě prosluněnou Vysočinou zjistil, že jedu (i) sám, (ii) dvoutunovým vozem, (iii) osmnáct let starým, (iv) na zimních gumách, (vi) třílitrovým benzínovým, (vi) trasu Praha-Bukovice-Brno-Bukovice-Praha zvící skoro pěti set kilometrů, jen proto, abych si v Brně v žabinách vyzvednul svůj (vii) neúsporný počítač, který odvezu do Prahy a tam ho připojím k (viii) CRT monitoru a budu hrát počítačové hry, místo abych, například, sázel stromky.
Co vy na to? Trefí mě Gaia dobře mířeným šutrem, nebo nám už z ekologismu tak trochu všem hrabe a bereme to moc vážně?
Permalink
11.08.08
Posted in Vorlovo skřeki at 20:46 by Martin
Asi bych měl založit odnož zápisníku na “vteřinové postřehy” - takové ty zprávy, které vyjdou na odstavec a člověk je obratem zapomene, ať už v tu chvíli pobavily, potěšily nebo přiměly k zamyšlení. Tady je první z nich:
Po cestě z práce v pátek v osm večer, vyšťavený po týdnu poskytování těch nejlepších právních služeb pod sluncem, plíže se k vozidlu zaparkovanému na druhé straně Prahy, neměl jsem v hlavě nic krom myšlenky “mám nejhorší džob na světě”.
Po cestě k berušce mám ale hotel. Takový ten hóchnóbl druh hotelu, který má krom pikolíků i pokojské v uniformách. Takový ten hotel, co má před vchodem koberec a ve vchodu jsou otočné dveře…
Co mě do té doby nikdy nenapadlo je, že i ty dveře někdo někdy musí umýt a skla vyleštit. A kdy, když hotelová recepce má otevřeno non-stop?
Evidentně kdykoli. Takže nebohá slečna, která to má v popisu práce, volným krokem (klíčové slovo - Barbar Conan) kráčela za otáčivými dveřmi s hadrem v ruce a leštila. Vždycky, když se dveře dorolovaly k otevřenému prostoru, někdo chtěl “nastoupit”, slečna vyběhla, počkala na další volné křídlo, nastoupila a leštila dál.
Nějakou chvíli jsem celou scénu pozoroval s otevřenou pusou a říkal si “Ne, můj džob je vlastně fajn…”.
PS: A teď si představte co by ta slečna musela dělat, když by chtěla leštit to křídlo dveří ZA SEBOU…
Permalink
