To by clovek nerekl, ze v zime muze byt hezky i na horach:)
TGIF!
…a další ze série obrázků evokujících ty správné, kladné emoce:)
Půjčeno z https://gimmebar.com/view/4e5e7f172e0aaa531a000067
Pondělí je tady!
http://archiv.roumen.cz/archive/Nenavidim_pondelok.jpg
Demotivační přepis
Přátelé, kamarádi, řečeno s klasikem – takhle blbej přece nikdo být nemůže, ne?
Četli jste dneska na novinkách přepis odposlechů veselé troiky Rath/Kott/Pancová?
Něco takového bych ani nedokázal vymyslet, ani napsat bez pocitu, že mi musí upadnout ruce. Tak to tu máte Ctrl-C, Ctrl-V. Obrázek o úrovni politických elit si tvořte sami/y, přivítám radu, co s tím…
Pancová: Co má k dispozici. Jo. To bys byl hodnej. Já bych je chtěla i mít takový hezký penízky.
Rath: Takový hezký penízky. Lesklý, takový žlutě, žlutě pěkný. Takový hezký, takový žluťoučký.
Pancová: Jo, jo, abych je měla. Nekazí se to, neplesniví. Můžeš je schovat dobře.
Rath: No, přesně. No, no. Cha, cha, cha, cha.
Pancová: Jenom je schovat někam.
Rath: Kam, do kapsičky?
Pancová: Do kapsičky, abych měla na zlý časy. Chi, chi, chi.
Rath: Cha, cha, cha.
„Byla bych jako car Nikolaj“
Pancová: To bych byla jako ten car Nikolaj, přeci po nich stříleli a voni vůbec neumírali, protože byli všude vobložený tím zlatem a těma diamantama. Voni si mysleli, že je vochraňuje car, Bůh. Voni měli na sobě zlato, přece. To jsi nečet?
Rath: Ne. To jsem nečet.
Pancová: Voni do nich stříleli a teďkon voni se furt jako žili, a teď voni z toho byli už úplně běsný, ty rudoarmějci, protože říkali: co se děje, co se děje, ten car je opravdu asi vod Boha. A pak teprve jako zjistili, že byli vyvložkovaný zlatem.
Debata pak pokračuje.
Pancová: Hele, tady máš ještě tu tašku.
(Rath a Kott opouštějí horní místnost).
Rath: Že mi to ještě jednou přelepíš, viď?
Pancová: Nebój. Zabal to. Chceš ještě jedno pivo?
Rath: Prosím tě, nechci už, já budu muset právě vyrazit, protože pak ještě za mnou přijede jeden člověk. Éééch, tak co, Petře?
Kott: No, na to znám takovou odpověď.
Pancová: Je to na hovno, to říkala moje sestřička.
Pak se všichni tři nezávazně baví až do Rathova odchodu.
Rath: V pátek se určitě uvidíme u vás. (Rozhovor se odehrával v pondělí večer)
Pancová: Ano.
Rath: Ale v sobotu se domluvíme ještě, zatím platí, že by jsi mě ty vyzvedla.
Pancová: No, ve čtvrt na devět.
Rath: Tak jo, čau, čau.
Kott: Ahoj.
Pancová: Ježiš, tam je zima. Nechoď tam!
Rath odchází a zhruba po dvou minutách Pancová s Kottem zaregistrují, že se před domem něco děje.
Kott: URNA. Nic nedělej! Nic nedělej!
Pancová: Tak jsme v prdeli, tak jsme v prdeli!
Kott: V klidu, v klidu.
Pancová: Tak jsme v prdeli!
Kott: No jó, no. Buď v klidu, buď v klidu!
Motivační song dne:)
Hned po Nohavicově Muzeu je to přesně ono:) Jak Olympiky moc nemusím, tohle je geniální…
Motivační obrázek dne
No není sladkej?
Ukradeno z http://www.rouming.cz/roumingShow.php?file=xJumper_-_29-05-2012.gif
Farmář je debil!
No ne, vopravdu!
Měl jsem tu čest zkouknout větší část populárního seriálu “Poustevníci podporují mediální krizi”, aneb “Farmář hledá ženu”. Krom toho, že jsem zjistil, jak to vypadá, když cikánka bez větší půlky zubů myje suchý hajzl, přimělo mě to i k hlubší úvaze: celé to není postaveno na skutečné soutěži, jako třeba slavná Superstar a její klony, ale jen a pouze na emocích.
Čím vypjatější situace (jen víc odrostlých blondýn za pluhem, zapřaženým za Land Roverem!), tím líp pro sledovanost – Máňo, koukej, vona brečí! Není mi z toho úplně dobře po tělíčku.
A co teprve, když dojde na city – třeba když se zcela haluzoidně a proti smyslu soutěže provalí, že jistý Petr už před natáčením stihl usnout v klíně jedné ze soutěžících a slíbit jí svatbu a malé Petříky. No chápete to? A do toho pískají hlavní melodii z Kill Bill. To je hnus, velebnosti…:)
Co bude příště? Budou ty baby dojit kozy? Kozy dojit baby? Farmáři dají přednost kozám? Teda těm čtyřnohým? A kdo do toho vůbec navezl toho nebohého mimoně, co krom celostátní ostudy a těch dvou (chlupatých) koz má akorát ten Land Rover a boudu 2×2 metry? To nemohl mít ze své hlavy…
PS: No a ty další baby zase osolily štrůdl. Stress muší bejt!
PSS: Co bude příště? Česko hledá farmáře? Superfarmářka? Chjo, asi na to fakt nejsem
PSSS: Zkouknul jsem větší část tří dílů, což je víc, než u jakéhokoli jiného českého seriálu od dob České sody. Takže to asi funguje. Hm…
Všechno nejlepšííí!!!
Přátelé, kolegové, domácí zvířectvo,
dovolte prosím, abych vám tímto poblahopřál k dnešnímu svátku a mezinárodnímu dni dětí.
Kdysi mi přišla prvního června SMSka. Psalo se v ní “Chceš-li vyhrát nad světem, zůstaň navždy dítětem.” Teď už vím nejen to, že je to pravda, ale i to, že se takováhle permanentní infantilizace poměrně úspěšně daří fůře lidí z mého okolí. Kdo neviděl renomované centrální bankéře, advokáty z nejlepších právních firem v Praze a státní úředníky z úrovně “premiér -2″ se v jednu v noci přeřezávat motorovou pilou na xboxu, řičet na celé kolo smíchy a cpát víceméně za střízliva minipreclíčkama, za současného probírání povolební situace, neví co je život.
Takže, děti: jen tak dál, jen tak dál…:) Držím nám všem palce, ať si dostatečně často hrajeme, tulíme se, řádíme, smějeme se a hlavně ať furt jen dospěle netáhnem tu svou pochmurnou káru a občas taky zaregistrujem, že je život i tam venku:o)
PS: 
))))
Ultimátní poker face
Víte, co je to ultimátní poker face?
Ultimátní poker face je, když po měsíci, který má 28 dní a ve kterém nabilujete 220 hodin a po následných 11 pracovních dnech, ve kterých nabilujete těch hodin dalších 130, vyrazíte přednášet na právnickou fakultu o kanceláři studentům – novým nadějím a jedna z nadějí se vás zeptá “Kolik je teda té práce, když všichni říkáte, že pracujete hodně a tvrdě? Jako v hodinách?”.:o)
Musím říct, že mi odpověď dala zabrat…
Třetí, zamyšlený a příliš krátký na to, co se mi honí hlavou… Takhle sonet, to je věc, ten je aspoň dlouhej:o)))
Už vím co trápi mně dokola,
- láska je iluze, potfora,
Nejenže zkrásní ti objev na chvíli,
jindy ten hezký ti kazí a oškliví,
sotva vztah trošičku odolá…